První láska, láska a odmítnutí

\Když se řekne první láska, každému se vybaví buď platonická a nebo ta první opravdová, kdy se začínají zkoušet věci jako je první pusa, první dotyk, první pohlazení a první sex. Ty platonické si prožíváme už od školky a provází nás většinou až na konec základní školy a některé i déle a déle a ještě déle a některé třeba až do smrti. Každého při tom to napadne na co jsme vlastně čekali. A jak jsem si začali užívat prvé první lásky. Myslím, že nebudu od pravdy, když řeknu, že dívky začínají mnohem dříve než chlapci, ale jsou i výjimky. Jsou dívky i chlapci, kteří to mají naopak.. Někteří na to prostě ještě nejsou připraveni a někteří prostě čekají na dokonalý protějšek, který nikdy nemusí přijít. Už proto často chodíme v růžových brejličkách.

První láska většinou skončí. Málo komu se stane, že by vydržela věky věků. Sice se to stává a příkladem jsou moji rodiče, kteří se milují tak moc a jsou spolu už 21 let. Mají stále tu první opravdovou krásnou lásku. Každému to sice neklape, občas se všude přeženou mraky, ale já vím, že tady ta láska je neuvěřitelně velká........

Tím začnu navazovat na téma láska. Každý pro to máme jiný název, ale jak poznáme, že to opravdu je láska?? Pokládáte si někdo tyto otázky? Jako například poznám svou lásku až přijde? Neuteče mi? Budu umět o ní bojovat? Takové to otázky si pokládá každý z nás. A kdo říká, že ne, tak je lhář. Každý máme pochyby, ale málo kdo je umí přiznat. Jak poznáte, že tu je láska? Určitě se těžko někdo zamiluje, po pár dopisech. Na jeden pohled. Na internetu. A ještě jinak, možností je spousta, stačí si jen vybrat. Ale dáte mi za pravdu, že pokud toho člověka neuvidíte na první pohled neprohodíte pár slov a nestrávíte sním pár hodin, tak ho opravdu nemilujete. Je to poblouznění. To ano, ale pak v realitě může dojít k velkému zklamání.. Přece nemůžete chtít, aby vám někdo lásku dával úplně stejně jako vy jemu, když ho neznáte. Neznáte ho osobně a nevíte co má ve skutečnosti rád, jak si vaří kafe, kolik sladí. A jiné maličkosti, které člověk pochopí až když se zamiluje do reality. Pozná co je na člověku nejvíce roztomilé. Začne mít rád věci, které jiným vadí. Začne milovat slova a pohyby, která ta osoba dělá. Začne milovat jak třeba druhý spí a přitom chrápe. Prostě jakékoliv detaily. Ty, které nezjistíte, když spolu prohodíte jenom pár písmenek. Láska je velká čarodějka a dokáže s člověkem udělat divy, ale co když láska odejde? Co se stane pak? Nebo ještě hůř, láska je jenom z jedné strany a není opětována? Jak se má člověk zachovat??

A jsme u dalšího tématu, jak odmítnout a přitom taktně naznačit, že to už není jako dřív a nebo že ta osůbka si dělá marné naděje. Nebo říct pojď budeme jenom kamarádi? Ale tak aby jsme při tom neublížili? Nebo říct nezlob se už miluji někoho jiného? Je to velmi složité to ano máte pravdu.

Já si myslím, že upřímnost je nejlepší vlastnost. I když třeba po tříletém vztahu je to těžké, ale vždy věřte, že ta osoba vás pochopí spíš když půjdete rovnou k věci, než když se budete vymlouvat. Nebo si vylívat vztek. Na všechno je dobré mít klid a čistou hlavu. V klidu se posadit a probrat. Někdy to samozřejmě nejde, ale vztekem se nic nevyřeší. A nebo jak říkám další možnost. Někdo se do vás zamiluje, ale vy nevíte jak to říct. Přijde vám šíleně těžké někomu říct, nezlob se chci být jenom kamarád miluji někoho jiného. Nebo nejsem zatím ještě schopen někoho milovat. Bojíte se že to ta druhá osoba nepochopí a nebo nebude chtít chápat a pak se jenom zbytečně rozhádáte. Bojíte se že jí ublížíte. Ale každý kdo má aspoň trochu rozum by pochopil, že vztah kde je jenom z jedné strany láska a je neopětovaná nemá cenu. Jeden by se trápil a druhý by si namlouval že se netrápí. To opravdu není řešení… Pokud tu láska není, tak to pak není vztah, ale jenom přátelství. Ale když by se to řeklo, tak samozřejmě by bylo zle, protože pro někoho je tohle vztah.. Každý si v hlavičce musí zvážit svoje priority a uspořádat si život tak, aby tam bylo více radosti a lásky. Nečekat na prince na bílém koni, ale chopit příležitost za pačesy a vědět, že ten člověk není dokonalý, ale začnete ho milovat, až ho jako dokonalého začnete vidět.

««« Předchozí text: Chci tě, ale jak ti to jenom říci? Následující text: Kdybych jenom nebyl vůl a občas trochu myslel, možná by láska ještě šanci měla »»»

autor: Charlie Sisi | Neděle 30. 09. 2007, 13.47 | tisk | Ze života "hmyzu" , selekce | 7 komentářů | 703x